Nazdar sloni a slonice. Konečně jsem si vzpoměla že vlastně jsem i na Hand artu a tak bych vám sem chtěla hodit jeden můj obrázek z doby asi...z..října? Víte, poslední dobou jsem si hrozně zamilovala panenky. Ne barbie, ale opravdu morbitní obrázky panenek, co pláčou. Chtěla bych na ten obrázek slyšet i váš názor :) Je trochu o 90° doprava, ale vy to přežijete nie? Přihodím i básničku, ikdyž se mi to nechce ukazovat x3. Zatím se mějte
vaše Sloní Taychi
Sedím tu tiše,
Lehce, snadno se mi píše,
tak moc se liším od ostatních,
Budu sama, i ve chvilkách svých posledních.
Snad možná našla by se osoba,
Jenž dala by mi najevo, že není toto smutku doba.
Osobu bych si oblíbila
A sama bych se necítila..
Stačila by mi jedna minuta s ním,
A nevěděla bych, jestli bdím či sním..
Tak štastná jsem ještě nikdy nebyla,
Jen s ním, když jsem mluvila.
Jeho ruka chytila mě,
Jakoby otřásla se v základech země,
Proč to dělá?! Lituje mě?
Nebo snad.. Cítí něco víc ke mě?
Koukám před sebe zmateně,
A přemýšlím nad ním zasněně..
Bez brýlí a bez košile,
Každá jeho svalů linie...
Cítím se provinile.
I když.. proč cítit se špatně za své city?
Chtěla bych být tak bláznivá jako ty!
Plameni svíčky, řekni mi.. Mám na to dost odvahy?
Ne, neumím překonávat života nástrahy.
Ach, zasněná obloho, ve snu znamení dej mi...





















Nádherné ^^ máš talent...
btw taky mám ráda morbidní panenky...jsou milionkrát lepší než ty růžové barbie :)