Je znepokojující, jak dlouho jsem tu nebyla. Ale na druhou stranu potěšující, že Hand-Art je jediným blogem, ke kterému tíhnu stále více. K ostatním svým blogům (ať už bývalým nebo nynějším) ztrácím postupem času důvěru, ale tady se mi to nestane.
Neboť poslední dobou často nevím, kde mi hlava stojí a čas trávím především jinými formami výtvarného umění, na kresbu mi jaksi nezbývá čas ani inspirace a zapálení. Nu což, mrzet mě to může, ale jedno je naštěstí jisté, moje tvůrčí schopnosti nevymizely úplně. Nezničí je ani skoro každodenní řešení hloupých grafů funkcí, ve kterých je veškerá fantazie zkázaná...
Nyní již přestaňme nesmyslně žvanit a přejděme k samotnému obrázku. Je to kresba stará skoro 2 měsíce a nelze jí přikládt tuze velkou váhu. Jedná se totiž o jakýsi autoportrét, který však původně autoportrétem býti neměl. Jelikož všichni v mém okolí soudí, že to autoportrét je, tak mají asi pravdu...

Objevila jsem kouzlo uhlu a takových malých tenkých hrozně křehkých tyčinek, co se s nima úžasně kreslí a dobře se mažou.





















Koukni ke mně a moooc hezky obrázek!